Eskort pro ženy
Sexy erotika

Teplý letní večer v módní kavárně v centru...

#

„Julie, co...“ Marianne přerušil rachot motorky. Hned jsem se za tím zvukem otočila, protože není žádným tajemstvím, že mě tyhle rychlé stroje fascinují. Kupodivu mě nezaujal ten zelený blesk zaparkovaný pár metrů od nás, ale jeho jezdec. Cloumá mnou nevysvětlitelné nutkání. Nemůžu z toho chlápka v kožené kombinéze spustit oči.

„Postaví se a vypne motor, a když si nečekaně sundá helmu a odhodí blond vlasy dlouhé po ramena na stranu, mám pocit, že jsem zhypnotizovaná. Zamrazí mě v zádech. Nutkání vzhlédnout je neodolatelné, takže se na něj bez váhání podívám. Když se naše pohledy setkají, proběhne mi tělem elektrický výboj. Úplně zapomenu dýchat, a až když se moje plíce začnou vzpouzet, zalapám po dechu.“

Skoro mám pocit, že pan Sexy dobře ví, co se mnou dělá, protože se mu rty zvlní do úsměvu a mně se z toho rozbuší srdce. S pohledem upřeným na mě si mučivě pomalu rozepíná koženou kombinézu a odhaluje hruď. V ústech mi úplně vyprahne. A aby to bylo ještě horší, začne si stahovat rukávy, takže je jeho horní polovina těla za chvíli nahá. Ve večerním slunci se leskne potem. Bradavky se mi vztyčí a já si velmi intenzivně uvědomuji, že díky pouhému jeho pohledu jsem dole promáčená touhou.

„Haló, Julie,“ zavolá na mě Simone a surově mě tak vrátí do reality. Teď, když je kouzlo zlomeno, můžu zase dýchat normálně. „Kam jsi to zmizela?“

„Promiň, co jsi to říkala?“ Obrátím pozornost zpátky na své kamarádky, které tam sedí s potutelnými úsměvy. Tváře mi hoří. Dám si velký lok vychlazeného bílého vína, které okamžitě svlaží pocit sucha v mém krku.

„Jen jsem se ptala, jak je to teď mezi tebou a Stephenem.“ Slova mojí kamarádky všechny ty báječné pocity vymažou a nahradí je smutek a hořká pachuť v mých ústech.

„Je po všem. Už aby bylo po rozvodu,“ odpovím a zatínám zuby, abych se nerozbrečela. Z pomyšlení na zradu mého manžela mě bolí srdce. „Vím, že jsem vám říkala, že jsem měla podezření. On mi to včera potvrdil a přiznal, že má poměr už... počkat...“ Na chvíli se odmlčím, položím si prst na rty a pak vyhrknu: „Už dva podělaný roky!“

Moji tři věrní zastánci zareagují ve stejnou chvíli.

„Kde je ten hajzl? Já mu dám lekcičku,“ zavrčí Patrick a postaví se tak zprudka, že porazí svou židli. Prosebně se na něj podívám. Naše tichá konverzace končí tak, že se s nechutí posadí zpátky na židli a podrážděně si odfrkne. „Myslím to vážně, Julie.“ V očích mu jen hoří, ale je z nich patrná i jeho oddanost. Usměju se na něj a mrknu, abych se zbavila neodbytné slzy.

„Jak ti to mohl udělat?“ Marianne vyslovila nahlas otázku, kterou jsem sama sobě položila snad už tisíckrát. Ve tváři se jí zračí hrůza. Srdce mi přetéká vděkem, protože vím, že tenhle rozchod bez svých přátel určitě nezvládnu.

Zaberu se do svých vlastních myšlenek a sklouznu i k těm zneklidňujícím.Měl tolik příležitostí mě opustit. Proč jsme chodili do poradny, když už stejně píchal s někým jiným?

„To je teda podrazák,“ řekne Simone a vezme mě za ruku. Její pohoršený tón mě vrátí zpátky do kavárny. V očích jí jiskří zlost, ale za ní cítím i bolest. Nedávno se jí stalo úplně to samé s jejím ex-přítelem.

Vyprávěla jsem jim o těch pár posledních dnech, které ze mě úplně vysály energii. „Ten idiot začal bydlet se svojí novou přítelkyní. Vzal si s sebou jen oblečení, tak jsem mu zbytek věcí naházela do sklepa.“ Popadnu svou sklenici vína a vypiju ji až do dna.

„Vzala jsem si právníka. Všechno půjde přes něj, protože já a Stephen se už nemáme o čem bavit.“ Zhluboka se nadechnu a zoufale zamrkám, ale i tak mi po tváři stéká osamělá slza. Je to pro mě zničující a bolestné, protože muž, kterému jsem stoprocentně důvěřovala, mě odporně zradil. „Ten kretén mi nebude chybět, ale můj život se prostě úplně rozpadá.“

Moji přátelé chápavě přikývli. Pokračuju v odhalování svých nejniternějších myšlenek. „Nemůžu si teď dovolit dokončit titul a nemám ponětí, co mám dělat dál. Žít v tom bytě, kdy jsme posledních pět let bydleli spolu, je příšerné. Představ si, jak si to rozdávají v naší posteli!“ Protáhnu obličej a vypiju do dna další sklenku vína, kterou mi Marianne zrovna dolila. V krku mi roste knedlík a já cítím, jak mě naplňuje bezmoc.

„Kup si něco hezkého, Julie! Však my tě zase postavíme na nohy,“ prohlásí Patrick a vyzařuje z něho naprostá odhodlanost. Mám ty nejlepší přátele na světě a všechny moje chmurné myšlenky jsou na zbytek večera zažehnány.

#

O tři měsíce později...

Třicetiletá, nedávno rozvedená a naprosto mimo. Jo, tak to jsem já a absolutně nemám náladu na žádnou oslavu svých narozenin. Ale i tak mě Simone, Marianne a Patrick nechtějí nechat sedět samotnou doma.

„Jdeš s námi ven. Máme pro tebe překvapení a neopovažuj se odmítnout!“ Patrickova výhružka se mi rozléhá hlavou a nakonec se musím sama pro sebe pousmát. Nedokážu si ani na vteřinu představit život bez těchhle tří.

Ve vlaku cestou na naši schůzku přemýšlím, co asi vymysleli tentokrát. Vždycky dokážou přijít s něčím úplně novým. Vloni mě vzali do divadla na Labutí jezero a byl to naprosto kouzelný zážitek.

Dorazím do naší oblíbené kavárny jako poslední a oni už mají na stole láhve se šampaňským.

„Všechno nejlepší, Julie! Vyhrkne nadšeně Simone a zvedne se, aby mě objala. A za chvíli už mě všichni společně objímají a mačkají. Srdce mi radostně buší a veškeré negativní pocity hned zmizí v nenávratnu.

Vždycky, když do téhle kavárny vejdu, obrátí se moje myšlenky k panu Kožené kombinéze. Celá se zachvěju, když si vybavím...