K rálovně to v šedých šatech s živůtkem zdobeným diamantovými brožemi ve tvaru hvězd velmi slušelo. Diamanty patřily k jejím nejmilovanějším drahokamům…“
Angelina se postupně odmlčela, když zjistila, že její babička, které nahlas předčítala, už téměř spí. Bylo by však nezdvořilé odejít z pokoje, dokud ji k tomu starší dáma nevyzve. Proto vstala a strčila do Twi-Twiho, bílého pekinéze, který jí ležel u nohou, způsobem, jakým to nesnášel. Pes si rozhořčeně odfrkl a její babička se okamžitě probrala.
„Co je s Twi-Twim?“ zeptala se. „Nechce jít ven?“
„Myslím, že ano, babičko.“
„Pak s ním musíš na procházku. Jdi hned,“ nařídila jí lady Medwinová. „Víš přece, že se musí proběhnout každé čtyři hodiny.“
I když to nebyly ani dvě hodiny, co se s ním Angelina byla projít v zahradě na Belgrave Square, neřekla jediné slovo. Místo toho poznamenala: „Samozřejmě, babicko. Vezmu Twi-Twiho na procházku a doufám, že vy se zatím trochu prospíte.“
„O tom silně pochybuji,“ řekla lady Medwinová důstojně.
Než však Angelina došla ke dveřím ložnice, měla už lady Medwinová zavřené oči a dívka věděla, že bude spát alespoň půl hodiny.
Zproštěna na okamžik povinností, které ji zaměstnávaly většinu dne, rozběhla se Angelina do svého pokoje ve druhém patře, kde si nasadila slaměný klobouk zdobený květinami, který jí ladil k mušelínovým šatům.
Venku bylo horko dokonce i na srpen a za normálních okolností by všichni odjeli do letních sídel na venkov nebo k moři. Devátého srpna se však měla konat korunovace krále Eduarda VII., a tak se do Londýna sjeli imperiální i zahraniční hodnostáři a vůbec všichni, kdo ve společnosti něco znamenali, aby se mohli zúčastnit slavnosti ve Westminsterském opatství.
Korunovace se původně měla odehrát šestadvacátého června, začátkem měsíce ale král onemocněl zánětem slepého střeva. V počátcích, jak všichni věděli, král o přesunutí termínu slavnosti nechtěl ani slyšet, třiadvacátého mu však doktoři sdělili, že si způsobil zánět pobřišnice, který ho zabije, pokud nesvolí k okamžité operaci. Noviny živě popisovaly, jak se nový král z obav, aby nezklamal své poddané, s doktory do krve přel. Nakonec ho však přesvědčili, že je operace nevyhnutelná, a naplánovali ji na druhý den.
Celý národ a vlastně i celý svět byl novými zprávami šokován a následně měl velkou radost, když vše proběhlo bez komplikací. Ale dokonce i Angelina, která se oslav nijak neúčastnila, si byla dobře vědoma politických zmatků, které to způsobilo.
V domě, který na Belgrave Square sousedil s jejich, bylo kefalonské velvyslanectví a Angelinu strhlo nadšení, které panovalo mezi důstojníky ve zlatem vyšívaných uniformách zdobených medailemi, kteří se tu objevili v červnu, zmizeli a nyní zase přijížděli.
Angelina nevynechala jedinou příležitost, aby mohla vzít Twi-Twiho na procházku do zahrady, odkud měla možnost sledovat, co se před ambasádou děje. Byl to vlastně její malý soukromý vhled do toho, co znamená korunovace.
Přestože se snažila přesvědčit svou babičku, aby jí dovolila s jedním ze sloužících sledovat procesí, které půjde z Buckinghamského paláce do Westminsterského opatství, nebo śe jít podívat před hrad, lady Medwinová její návrh rozhodně zamítla.
„Nestrpím, aby ses tísnila v davu jako nějaká děvečka z venkova,“ řekla pevně. „A mí sloužící jsou stejně příliš staří na to, aby někde hodiny a hodiny stáli, jak by museli, kdyby tě měli doprovázet.“
To byla rozhodně pravda, protože všichni sloužící v obrovském temném domě na Belgrave Square už její babicce sloužili dlouhá léta, a jak jednou poznamenal její otec při jedné ze svých návštěv Anglie, mleli z posledního.
Právě proto, že byli tak staří, směla Angelina chodit do zahrady na Belgrave Square sama s Twi-Twim a nedoprovázela ji gardedáma. Hannah, která se starala o lady Medwinovou už padesát let, měla revmatická kolena a nechtěla chodit dolů jindy než na jídlo. Všechny tři komorné na tom byly víceméně podobně a Ruston, starý majordomus, dokázal jen s obtížemi dojít k hlavním dveřím, když někdo nejméně půltuctukrát zazvonil.
Angelina ale cítila úlevu, že se mohla ven vydat samotná. Bylo potřebí nadlidské síly, když potřebovala získat doprovod na návštěvu obchodů, a častokrát myslela na to, že v celém Londýně zná jen malou oázu ve tvaru Belgrave Square. Byla však celkem spokojená, že mohla většinu času trávit v zahradě, kde mohla škvírami mezi křovím sledovat rozruch, který panoval ve vedlejším domě, a nikdo se o ní nedozvěděl. Twi-Twi si navíc užíval, když mohl nerušeně slídit mezi křovinami, a k tomu všemu s ním Angelina nerada chodila jinam. Pekingští psíci byli totiž stále považováni za exotické plemeno a většina obyvatel Británie je neznala. Angelinu historie plemene, které po staletí nesmělo opustit Čínu, fascinovala. Znala o nich všechno, co dokázala načíst z knih. Když se objevili na psích přehlídkách, psalo se pak o nich také v novinách a časopisech a Angelina si všechny články vystřihovala a lepila si je do sešitu. Vyprávěla už příběh o historii pekingských psíků tolika lidem, že ji znala nazpaměť.
Už roku 565 našeho letopočtu císař Kao Wei z dynastie Severní Čou dal jistému perskému psovi jméno Čchin Hu, Rudý tygr. Propůjčil mu také hodnost a privilegia Čchun Čchuna, který byl v Číně obdobou anglického vévody. Pes dostával k jídlu to nejlepší maso a rýži, a když se císař vydal na projížďku na koni, pes ho doprovázel na podložce umístěné před sedlem.
Z tohoto psa a ze psů, které z Malty do Číny přivezly karavany s hedvábím, byl vyšlechtěn pes, jenž byl považován téměř za posvátného. V Číně se sice stavěl na roveň císařům, v Evropě však o nich nikdo téměř nic nevěděl.
Když v Číně vypuklo povstání a tři britští důstojníci vnikli do Letního paláce, aby ho mohli prohledat...
