KAPITOLA I

Sny a realita

Anita Pánková nesnášela snad ze všeho nejvíc vřískání mobilu, nařízeného na šestou ranní. Ospale zdvihla tvář z polštáře a spatřila svou sestru Janu, jak si balí učebnice pro třetí ročník gymnázia a pečlivě je ukládá na dno batůžku.

„Nemohla bys udělat ještě větší rambajs s tím mobilem?“ vyčítala Jana Anitě. „Vždyť snad víš, že moje kanáří samička sedí právě na vejcích a k tomu potřebuje klid?“

„Na vejcích bys už spíš konečně měla sedět ty. To já ve tvém věku měla za sebou už dva potraty,“ odsekla jí Anita naštvaně. Vtom uviděla, jak se k ní blíží její kocour Jóžin. To jí zdvihlo náladu a vyhoupla z postele dlouhé, na soláriu opálené nohy, aby se s ním pomazlila. To vše se opakovalo ráno co ráno, ale čím déle trval jejich vzájemný pobyt v jednom malém pokoji staršího panelového bytu, tím více ji sestra rozčilovala. Přesto Anitě trochu zjihly oči a přetrhla klid před bouří prostým: „Nezlob se, Janičko.“

Náhle se mobil rozezvučel znovu a Jana za sebou nasupeně zabouchla dveře. Chodila před vyučováním pomáhat kousek za Prahou u koní. Mít vlastního koně byl její zatím nesplněný sen, ale starat se o cizí byla i beztak velká záliba.

Anita vytušila, že její sestra možná slyší telefonát s&