Slunce dělalo, co umělo, aby dokázalo, že v tuto roční a denní dobu je skutečně ve formě. A tak se obyvatelé luxusní londýnské čtvrti Islington nadšeně rozhlíželi kolem sebe a přitom se navzájem plácali do zad. S výjimkou mladého pana Thomase Chuma, který se nejen nerozhlížel, který netrpěl příslušným nadšením nad věcí, jež mu byla dokonale lhostejná. Spal totiž. Zachumlán do pokrývky netušil, že slunce je už dost vysoko na to, aby vše živé pod sebou probudilo.
Sluha Malfus několikrát postál nad spícím mladíkem s hodinkami v ruce, zadumaně pozoroval vlnící se rty mladého pána a s uctivou libostí naslouchal jeho hlasitému dechu. Posléze se odhodlal a mladým pánem šetrně zatřásl.
„Omlouvám se, pane, ale je
