KAPITOLA I

Mladičký Napoleon Bonaparte se hnal usilovně za splněním svého snu a podařilo se mu nastoupit do vojenské školy v Brienne, čímž mu definitivně skončilo dětství.

Byl velice ctižádostivý a nadaný, proto zastiňoval ve výuce své vrstevníky. To, co pro ně bylo nové, to už mladý Napoleon bravurně zvládal. Byl zvyklý z dětství jezdit na koni i bez sedla a základům šermu ho naučili vojenští veteráni, kteří navštívili jeho rodnou Korsiku. Také trénoval šermířské výpady se svými kamarády, při čemž ovládl pár triků, které se mu nyní hodily. Proto se zdálo, že ho samotný výcvik trochu nudí.

Naučil se brzy zacházení se skutečným dvouručním mečem, postoje a pohyby při šermu a také práci nohou. Ovládal základní polohy zbraně, útočné akce a odvety, odzbrojení nepřítele i metodiku výcviku. Na všechny fingované zápasy se pečlivě připravoval, a když vystihl protivníkovu slabinu, většinou ho porazil.

Zdálo se, že boj a studie jsou jeho jedinou láskou, ale brzy se ukázalo, že jeho druhou vášní jsou ženy.

Když mu bylo šestnáct let, uviděl jednoho dne, jak kolem něho kodrcavě projíždí kočár s mladičkou, anticky krásnou, ale trochu pobledlou dívkou.

Rozhlížela se nervózně kolem, jako by čekala odněkud pomoc, a jejich oči se na chvíli střetly. Bonaparte si najal drožku, aby ji mohl sledovat, a když zastavila před honosným domem, dal si o ní zjistit všechny dostupné informace. Neměl sice dost prostředků, ale pocházel z rodiny drobných šlechticů a byl na to velmi hrdý.

Jednoho dne ji spatřil, jak kráčí se svou vychovatelkou, nesoucí breviář, do kostela, a také vešel dovnitř.

Poklekl nedaleko od krásky, a co chvíli se po kolenou posouva