STROJ FANTAZIE

Bylo nebylo, asi tak kolem roku 2135 pozemského času žil v malé chaloupce v horách jeden starý a chudý chalupník se svojí ženou a oba toužili jen po jediném, chtěli, aby se jim narodilo dítě. Několikrát se upsali vlastní krví ďáblu, ale jejich sen se ne a splnit. Nic nebylo platné, že se postili a modlili před prastarým počítačem, brali nejrůznější zakázané prášky a pili odvar z bolehlavu.

„Já se z toho snad zblázním,“ prohlásila jednou chalupníkova žena. „Mně už je všechno jedno. Když nemůžeme mít vlastní dítě, tak si osvojíme cizí. Stačí android, napůl člověk, napůl stroj. Dneska už jsou od lidí k nerozeznání, a jsou dokonce stokrát šikovnější. Teď, když jsme staří, by se nám takový android hodil. Stačilo by ho sice objednat telebilem, ale já ho chci napřed vidět...“

„Já taky,“ nadchl se chalupník. „Přece nebudeme kupovat zajíce v pytli.“

„Zítra napeču buchty na cestu,“ zatvářila se žena radostně „a pozítří vyrazíme do města. Trochu jsem šetřila, snad budeme mít dost peněz na pořádného kluka. Vždyť je to jedno, jestli je cizí, zvykneme si na něj a pak nám to už ani nepřijde.“

„Máš pravdu,“ přitakal chalupník. „Kluk jako kluk, stejně bude zlobit jako všechny děti. I