Krajina mlžných cárů

Na krajinu padla mlha. V podobě neprostupné kaše zahalila pohoří a pohltila rokliny, připomínala posla špatných zpráv. Vnášela do duší tíseň. Navzdory této skutečnosti postupovala skupinka Gundermanů neohroženě kupředu. Stoupali vzhůru strmou úžlabinou a vydechovali obláčky bílé páry. Poháněla je zlost. Chytnou bastarda, který s ostatními cimmerskými zabijáky vyplenil před časem pevnost Venarium, dají mu ochutnat ostří mečů. Probodají mu svaly a vystaví ho nahého na mráz. Obětují jeho krev mocnému Ymirovi.

Stezka se prudce zvedala a zanedlouho zmizela nadobro. Jejich pochod to nezpomalilo. Podvědomí jim jednoznačně našeptávalo, že jdou správně. Bohové zdejších hor nepřipustí, aby zatočili špatným směrem. Přestože má Cimmeřan téměř jednodenní náskok, brzy ho lapnou. Z náhorní plošiny, kam barbar unikl, vede dolů po této straně masivu jen jedna cesta, ta, jíž postupují vzhůru. Mají ho v hrsti.

Hladina splývala kousek od břehu s hustou mlhou. Conan zachmuřeně zastavil. Nedokázal rozpoznat, zda běží o malé horské oko nebo rozsáhlé jezero. U nohou mu zašplouchaly drobné vlnky. Vypadalo to, že se mu vysmívají.

Podřepl a nabral vodu do dlaní. Jakmile však trochu usrkl, znechuceně odplivl. Tekutina chutnala hořce jako zkažené mandle. Zachrchlal. Není jezero otrávené? Zdejší oblast je nejspíš prokletá. Vyvolává v jeho barbarské duši chmury a naplňuje ho těžko vysvětlitelnou bázní. Sevřel pěsti. Kéž by věděl, kam ho zavál osud. Mlha mu však bránila v rozhledu.

Po hladině se rozjely drobné vlnky. Ševelivě narážely na břeh, vypadalo to, že k němu hovoří neznámou řečí. To ovšem nebylo všechno. V dálce zaznamenal pohyb. Kratičké švihnutí. Jako by se z jezera vynořilo chapadlo a vzápětí kleslo zpá